• mykolazlesa

Dvě byliny, čtyři pesta

Pesto je skvělá věc, ráda ho ale tvořím spíše z lokálních a dostupných surovin, než z rovna z D.O.P. parmazánu a piniových ořechů.

Moje top ingredience, kterou používám kde to jde, jsou slunečnicová semínka. Jsou snadno dostupná - i finančně, jsou zdravá, chutná a necestují k nám přes půl světa.

Ořechy pak ráda používám ty vlašské a to ze stejného důvodu, jde prostě o lokální surovinu.


Dvě byliny v hlavních rolích dnešního receptu jsou jak jinak než česnek medvědí a kopřiva dvoudomá. Na jejich výskyt v přírodě se každý rok všichni těšíme, protože nám ohlašují, že zima je fuč.


Česnek medvědí se dá i pěstovat, takže pokud je to ve vašem okolí jen samá smrková monokultura, kde medvěd neroste, rozhodně si ho vysaďte aspoň na zahrádku.




Medvědí pesto


Rostlinná varianta

Slunečnicová semínka namočíme do vody alespoň na dvě hodiny.

Rozmixujeme stejný díl slunečnicových semínek (i s vodou) a stejný díl nasekaného, omytého česneku medvědího.

Dochutíme solí a olivovým olejem a citronem.


Varianta se sýrem

Do hotového rostlinného pesta vmícháme najemno nastrouhaný sýr. Množství je na vás.

Co se týká sýru, nejvíce mi pesto chutná s měkkými aromatickými zrajícími sýry (například romadur, limburger apod.) Aby se takový měkký sýr lépe strouhal, je dobré ho strouhat hned po vyndání z lednice, než úplně změkne. Před podáváním je ale dobré pesto z chladu naopak dříve vyndat, aby se sýr rozvoněl.



Kopřivové pesto


Rostlinná varianta

Hrnek vlašských ořechů namočíme přes noc do vody.

Dva hrnky kopřiv spaříme horkou vodou.

Vodu z ořechů vylejeme, vodu z kopřiv použijeme do pesta.

Obě ingredience rozmixujeme.

Přidáme asi 5 velkých stroužků česneku.

Dochutíme solí a olivovým olejem.


Varianta se sýrem

Ke kopřivovému pestu se skvěle hodí všechny sýry s modrou plísní. Nastrouhejte si ho do pesta podle chuti.



Pesta podáváme k těstovinám, pečivu a nebo s čerstvými zeleninovými hranolky z okurky či mrkve.





61 zobrazení

email: mykorhiza@mykolazlesa.org

IČO: 08819921


© Mykola z lesa